Loňské Vánoce jsme trávili tady, a tak jsme se rozhodli, že to tak bude i letos. Sice nás to mrzí vůči rodině a přátelům, ale vždy to nejde udělat tak, aby byli spokojení všichni. Představa toho, že 22. prosince letíme domů, abychom se po tom, kdy odpracujeme za prosinec dvakrát tolik hodin než normálně, tvářili nadšeně a plnili rodinné návštěvy, mě usazuje zpět na zem. Navíc cena letenek rozhodla, stejně jako loni, za nás. Nesmutníme, protože Honzy brácha už tu je a Honzy mamka přijede 23. 12. aby tu s námi strávila Vánoce. Máme v plánu plno výletů a překvapení, o kterých raději nebudu psát, kdyby sem někdo z nich zavítal. Takže vás budu mít alespoň o čem informovat. Do té doby je toto asi můj poslední post na blog, až do Vánoc. Na Facebookové stránce ale příští týden proběhne slíbená vánoční soutěž, takže nezapomeňte chodit tam nebo na Instagram, kam se snažím dávat postřehy z našich dní, které se poslední dobou zužují do velmi stereotypního obalu s nápisem: MAKEJ!

V práci jsme teď víc než doma, kam se jezdíme jen vyspat a navařit na další dva tři dny, když se to povede. Někdy je to náročné. V pátek už jsem jen koulela očima na počítač a nebyla si jistá, jestli svou práci dělám správně. Musíme se dvakrát tolik soustředit, protože je dvakrát více práce. Ale je to jen pár týdnů.

Protože se odmítám smířit s myšlenkou, že si neužiji své nejvíc oblíbené obodbí v roce, donutím v sobotu Honzu, abychom si zašli do města. Nalákám ho na spoustu sýrů a klobás, které na vánočních trzích najdete! Sice je tam tolik lidí, že se ani nedá projit k dalšímu stánku, ale my si to vystáli a o půl hodiny později jsem měla v kabelce 5 kilo klobás a sýrů! Nejsme žádní troškaři. Když jsme o hodinu později šli do baru, kde jsme měli sraz s kamarádkou ze školy Ivankou a jejím přítelem, modlila jsem se, aby se u vstupu nekoukli do mojí kabelky, která simulovala ledničku. Zaprvý ten smrad ze sejrů byl dost nápadnej, mohli by mě podezřívat, že si tam nesu mrtvolu-ta kabelka je na to velká dost! Zadruhý jsme na to zvyklí. Všude u vstupů hlídají minimálně dva securitáci a Honzy boty si prohlíželi asi 2 minuty, než nám dovolili jít dovnitř (A to měl zrovna jedny ty z lepších bot!)

Dnes jsme se vzbudili úplně vyřízení, abychom si uvědomili, že máme jediný den volna na úklid, přípravu jídla do práce a trochu relaxu. Nina nelenila, na oko uklizený pokoj ozdobila adventními dekoracemi a špinavá okna přelepila hvězdičkami a malovaným Santa Clausem! Domácnost nemáme dokonalou a z nedostatku času taková zřejmě do 24. ani nebude-ale důležité je, abychom se cítili jako doma a i přesto, že budeme letoštní Advent trávit (už podruhé) daleko od rodiny, kamarádů, oblíbeného jídla a všech bujarých večírků, máme to tu rádi a věříme, že Ježíšek si nás najde i tady!