Každý fanoušek nám může závidet tu možnost jít na zápas v kolébce fotbalových měst, jakým Manchester bezpochyby je. Ještě, když si i můžeme vybrat- United nebo City?

A KOMU FANDÍTE VY? JAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ TÝM? CITY NEBO UNITED-KAM BYSTE ŠLI RADŠI? pište do komentáře 🙂

Na zápas jsme neměli původně v plánu vůbec jít, ale naskytla se příležitost, tak jsme po ní hned skočili. Navíc, když je tu teď Honzy brácha, chtěli jsme i jemu dopřát fotbalový zážitek.

Na Manchester United jsme už byli dvakrát, ale tentokrát jsme šli na City. Já těm jejich ligám nerozumím, ale Honza, se mi zdá, povídal něco o Lize mistrů. Musím poznamenat, že každý stadion a klub má svá specifika. City mi přišlo celkově více domácky zařízené. Oproti Old Trafford Stadionu je Etihad menší. Na druhou stranu jsme měli lepší místa a měli možnost vidět zápas ze předních řad. Kdybych měla ale fanouškovi doporučit manchesterovský zápas, určitě bych volila United. Byl to celkově lepší zážitek.

První poločas jsem si až tak neužila. Zaprvý jsme si koupili párek, hranolky a kolu za 30 liber (chápete to, tohle složení skoro za litr?:D) a zadruhý jsme o něj ke všemu přišli. Protože jsme si sedli do špatné řady a v první minutě zápasu nás vyhnal zatvrzelý fanoušek navštěvující stadion každý týden (koukalo mu to z očí). V tu chvíli jsme naše chutné menu museli zahodit a přelejzat sedačky, protože to byla lepší varianta, než zvednout ostatní lidi. Záhy se to ale ukázalo jako skoro nemožný úkol. Nina si pod RIFLE vzala tepláky, takže udělat krok nahoru, aniž bych si roztrhla rozkrok nebo natáhla sval, nešlo dost dobře. Kluci mě nějakým zázrakem vytáhli, abychom si konečně sedli na správná místa. Ovšem jen na 3 minuty, kdy se celý příběh odehrál znova. Přišel další pernamentkář, aby nám oznámil, že sedíme na jeho sedadle a že řada S je až za řadou R. Lidi ze dvou předchozích řad už tušili, co se bude dít, takže jejich oči byly v pozoru. Moje nohy taky. Tentokrát jsem musela překračovat sedačky dvakrát. Byla jsem úplně zpocená, rudá a naštvaná, že jednou se nepodívám na lístky já, ale nechám něco na mužském pokolení, a je hned trapas na světě! Fotbal jsem si začala užívat až ve 20. minutě, kdy jsem dostala chuť na párek a hranolky, které jsme nechali v řadě R. Přišlo nám už ale jako drzost volat na toho pána, ať nám hodí aspoň tu kolu.

Jo, ať žijou úterní fotbalové zápasy! (Nakonec zápas skončil výhrou 1:0)

Nikdy si neberte pod rifle tepláky!!! Ještě, že tahle scénka nebyla v televizi, díky tomu žlutýmu kulichu bych byla docela nápadná. 😀