Původně jsem myslela, že se k napsání článku dneska už vůbec neodstanu…Mimochodem se o to snažím už tři dny, ale návrat do reality je vždy drsný. Máte to stejné? Po prázdninách (ještě, když je celé propaříte, že!) rovnou do práce, to je podle mě těžká písemka… Ale vydělávat se musí, aby bylo na další srandy! Proč tedy píšu příšpěvěk takle pozdě? Můj počítač se rozhodl, že začne vynechávat písmenko A, E a jiné samohlásky, což mu ale přišlo málo, tak pro jistotu začal stávkovat i s entrem… Je sice pravda, že je to už veterán a hučí v něm jak v elektrárně, ale takhle nechat dámu ve štychu, to se přece nesluší… Honza mi svůj počítač půjčit odmítl se slovy, že zítra mi to musí stačit… (zrovna koukal na něco „děsně“ napínavého, holky, znáte to?:D) No, a mně se zrovna několik normostran nechtělo ťukat do mobilu, který má diakritiku až na druhém místě.. 😀 Počkala jsem tedy, až Honzík usne a počítač si sprostě ukradla… 😀

A protože jsem člověk, který trpí poruchou, kterou tady nebudu v rámci lékařského tajemství jmenovat (ok, mám obsedantně kompulzivní poruchu, kterou jsem si sama diagnostikovala, ale je to tajemství, jo!), musím dodělat ten den vše, co mám v poznámkách s nadpisem-splnit ještě dnes! Jelikož, jak jsem říkala, se ještě srovnávám s mým návratem z Čech, každý večer usínám okolo 20 hodiny. Dnes byla angličtina, a tam mi bylo blbý spát. Jeden kluk to tam vzal ale za mě a vážně usnul, byla jsem docela ráda, on jinak bez přestávky mluví…:D Zkrátka, asi nastal ten pravý čas na to, abych ještě před víkendem zvěřejnila své poznatky…

Takže, jaké to vlastně bylo v ČR? Tím, jak se blíží léto, všude voní grilované maso, všichni jsou pozitivně naladení a teploty se hodně vzdalují bodu mrazu… Tím vším bylo být doma horší. Protože jsem si uvědomila, jak mi chybí tyhle věci. Ale vůbec to nevadí, protože v Manchesteru zrovna bylo 30 stupňů- ano, přesně ty dny,co jsem byla pryč. Ode dneška 18 s ustavičným dešťěm, haha! Asi si Pán počasí řekl, aby Cibulková o něco nepřišla. Když jsem doletěla (přistávání bylo tentokrát hůře snesitelné, Honza by otekl i na hlavě!), musela jsem přehodnotit svůj outfit-jako vždy, jsem vybavena více vrstvami, než všichni ostatní-kdo by taky dobrovolně ukazoval ve společnosti nohy raněné srnky? A po aklimatizaci v rámci počasí jsem se začala těšit na všechny moje kamarády, rodinu, psa, kebab, pizzu, dokonce i na toho objednaného zubaře… 😀

Důvod, proč jsem do Čech vůbec jela, byla svatba kamarádky Anetky, kterou znám od 1. třídy. Tam jsem přece nemohla chybět! Byl to úžasný den s úžasnými lidmi!!

Celou neděli jsem, jako pravá dáma, strávila v objetí ne s mamkou, taťkou, nebo jinak příbuzensky či kamarádsky spjatými lidmi, ale se záchodovou mísou a v pondělí si to bez hlasu, který zůstal pod barem v místní diskotéce, štrádovala zpátky na letiště.

Jen, co jsem přišla domů, jsem našla ve dřezu hrnec od guláše, který jsem vařila týden před tím a řekla si sama pro sebe, že některé věci se prostě nemění. (Ať nejsem moc příšná, Honza pro mě dojel na letiště a poklidil světničku. Ten hrnec byla jen taková třešinka na dortu. Asi, abych si byla jistá, že jsem doma správně:D! Nic se nemá přehánět, že?

Než jsem všechno uklidila, vyprala, uvařila, je najednou skoro pátek a já jsem zpátky v kolotoči, kterýmu se říká život dospěláka na full time!

Všem, kteří se budou vracet z prázdninové dovči, přeji pevné nervy a rychlý návrat do reality show! 🙂