Tohle bylo poprvé, co jsme se rozhodli jet do Čech autem. Jednak letenky byly drahé, s přestupem, a nebo se nehodil termín, který jsme měli daný díky svatbě našich kamarádů, což byl hlavní důvod naší návštěvy. Vedlejší byl nabýt se trochou sluníčka, vidět kámoše, pěkně se opít a najíst doma u maminek. 😀 Byli jsme nadšeni z páteční skorodenní bouřky… 😀

Řekli jsme si, že na cestu přece nevyrazíme sami. Napsali jsme proto na skupiny na Facebooku, kde jsou Češi a Slováci, jestli se někomu nehodí spolujízda. Domluvili jsme se na cestu tam s paní Monikou, která má šestiletého syna a na cestu zpět s klučinou v našem věku. Díky nim cesta docela utekla a ještě nám přispěli na benzín. Zvolili jsme trajekt, vše zabookovali, domluvili se, plánovali a těšili se na středu. Trochu jsme měli obavy z výdrže auta a výdrže nás samotných, ale Honza zvládl obě cesty bravurně. Díky Bohu nikdo po mě nechtěl, abych řídila. 😀

V pondělí jsme byli v práci a dostali ďábělský nápad, že bychom mohli jet o dva dny dříve. Znáte to, když děláte, přemýšlíte a napadají vás samé voloviny z dlouhých chvil v práci. Jenže můj akční přítel se toho hned chytl a napsal Monice, jestli by mohla jet o den dřív. Souhlasila. To jsme ale nevěděli, že nám to náš pan šéf zakáže. 😀 Takže jsme to zase zrušili. Monika byla nadšená…Její syn a manžel taky.:D Večer jsme jěště dojeli pro jeden balík, který jsme měli vyhodit v Praze. Začali jsme uvažovat, jestli tam ten týpek nedal třeba něco, díky čemuž by nás na trajektu mohli obrátit (třeba drogy), ale že tám nechá svůj pas, to nás nenapadlo. 😀

Úterý- den do odjezdu- stejná situace, balíme balíky a tentokrát Honza dostane nápad, jestli nepojedeme alespoň o ten den dřív. Tentokrát šéf svolil a Monika byla opět nadšená. Její syn, manžel, pes i zaměstnavatel taky. Nikdy bych s námi nikam už nejela.. 😀 Sama pak říkala, že neví, ke kterým hovadům to vlezla. 😀 Takže začala akce Sbal se během 15 minut, jestli to dokážeš, dojeď pro ještě jeden balíček, pro který jsme jeli mimochodem dvě a půl hodiny kvůli trafficu, což se za 10 liber, které nám holčina za dovoz dala velmi vyplatilo, že?, zapomeň v práci svačiny a vrať se zpátky domů, protože jsi nechal doma papíry od auta. Ano, po několika neúspěšných pokusech jsme kolem 20 hodiny vyjížděli na cestu. Trajekt jsme stihli dokonce o hodinu dříve-což nám vůbec nepomohlo, trval déle než ten první.. 😀 a po krásných 26 hodinách jsme Moniku vyhazovali v Praze.

Protože nás všichni čekali až ve čtvrtek večer, našim mamkám jsme způsobili docela šok. První slova mojí mámy byla: Jé, vy jste tak hubení. První slova Honzovy mámy byla: Ježiš, Honzo, přestaň jíst… 😀 Honza skočil totiž mamce na uvítanou do bazénu, takže první pohled byl na jeho postavu v plavkách.. 😀

Ve čtvrtek jsem se stihla tak opít, že jsem se jako pravá dáma v pátek pozvracela v hospodě na obědě. Moje sestra a matka se usnesly, že jsem stále stejná. Vůbec nechápou, že mi alkohol už nedělá dobře.. 😀

V sobotu jsme se dočkali dlouho očekávané svatby. Po dlouhém vybírání šatů, s kterými jsme s kamarádkou Luckou sladily líčení i účes, mi kamarádka Verča vylepšila látku šatů omastkem od párku. Jela jsem se převléknout ještě před obřadem. 😀

Svatba jako taková se moc povedla a než jsme se z toho vzpamatovali, seděli jsme v autě na cestě zpět. Honza měl v Německu docela krizi, v Belgii měl místo rukou pařátky a měl takový ten pokocovinový stav, kdy mele, nebo vydává zvuky různých zvířat. Já se hrdinně tvářila, že nespím, ale když chtěl Honza napít, usla jsem, než mi stihl pití vrátit. Prokoukl mě. 😀

Cesta zpět trvala jenom 24 hodin, takže jsme se dvě hodiny zlepšili. Kdyby Angláni uměli řídit a pochopili, na co jsou na dálnici 4 pruhy, možná by to bylo jen 22. Musím říct, že z celých těch pěti států, kterými jsme projeli, byla Anglie fakt regulérně nejhorší…Naštěstí jsme na cestu dostali řízky, takže nervy jsme plašili jídlem. 😀 Ve 21 hodin jsme padli do postele a vytuhli. Dnes jsme už byli v práci a chystáme se na víkendové stěhování, takže jsme momentálně v jednom kole. O stěhování vás budu informovat o víkendu tady i na Facebooku. 🙂