Náš den D nadešel a my se dočkali víc než týdenního vysněného volna s představou válení se na pláži a poznávaní nového kraje! Na letiště jsme přijeli s dvouhodinovým předstihem. Letadlo mělo 2 hodiny zpozdění. Pro jistotu..:D Protože jsme si domlouvali dovolenou sami, a tudíž nevyužili služeb cestovní agentury, byli jsme (já) trošku nervózní. „Honzo? Co když nestiheneme check-in v hotelu? Nino, uklidni se, tam jsou celou noc. Honzo? A co když nám nepůjční to auto? Nino, já nevím, já si auto nikdy u moře nepůjčoval.“ Hele, ono to bylo úplně easy. 😀 Na letišti jsme si našli (na třetí pokus) okýnko s názvem naší půjčovny, vzali si klíčky, na parkovišti si našli káru a jeli vstříc prosluněným dnům na neprobádaném ostrově Tenerife. Když jsem byla malá, moje kámošky Anetka s Marťou byly na Tenerife. Dodneška si pamatuju, že si odtud přivezly bílý triko a já v něm mohla spát a představovala jsem si, jak to na tom Tenerife asi vypadá a že bych tam někdy taky třeba mohla jet. Tadá, o 15 let později se mi sen splnil. 😀 Měli jsme ubytování až na severu, což byla hodina a půl cesty z letiště. Říkali jsme, že je to v pohodě, když to pojedem jen jednou tam a jednou zpět. Omyl! Následujícího rána jsme tam štrádovali zpátky, protože na severu, lidi, nesvítí sluníčko. Přísahám, že jsem se ráno vzbudila a bála jsem se, že jsem se ocitla zpátky v tom zataženým Manchesteru. 😀

Bilance dovolené je následující:

– Honza si hned druhý den při šnorchlování spálil záda. Hodně! V noci skuhral a nadával, a to jsme si koupili docela dobrej krém! Já jsem se ani neopálila, takže 1:1.

– K večeři toho bylo na výběr tolik, že jsem ochutnala asi všechno z místních rautů a zaplácla to koktejlem, kam podle mě nalili tak půl litru vodky. Blila jsem jak Amina do 2 do rána. Vedle mě stále naříkal Honza, který prožíval své martyrium v podobě spálených zad. Byli jsme dvojka k pohledání. Romantika vysyčela z balkonu ven. Východ slunce- žádného jsme se ani třetí den nedočkali.

– Úterý. Honza mě donutil jet na výlet rybářskou lodí. Horší čtyři hodiny v životě jsem zažila jen u maturity, státnic, rozchodu (nevím kterýho, ale určitě to u nějakýho bylo!) a nejhorší opicí na světě. Oni ti rybáři byli skvělí chlapi. Hlavně ten, co mě celou dobu polejval vodou a držel mi pytel na odpadky u huby, pač se bál, že mu pobliju loď. Honza chytil rybu, která se sama nafukovala.

– Ve středu stále nejsem opálená. Honza se začíná loupat. Hodně. Jedeme do aquaparku. Nesnáším tobogány. Odjíždím s lehkým šokem.

Ve čtvrtek Honza chytil úpal. Do pátku do noci spal. Já přečetla 400 stran knížky Chybíš mi. Dokonalá prázdninová četba-doporučuju. Hlavně, když je na Tenerife zima taková, že nemůžete jít číst k bazénu a podáváte svému příteli hadr na hlavu a kýbl. Současně ho litujete, samozřejme. Sebe taky..:D

– V sobotu jsme si to chtěli vynahradit. Já nakupovala, Honza serfoval. Byl potlučenej po celým těle a zjistil, že vlny ho nemají rády. Za rok mu radši zaplatím školu surfingu. No, já na to ani nezkoušela vlézt.

– V neděli plní dojmů odjíždíme zpět do Manchesteru. Živí a zdraví.