Když jsme ve škole psali sloh a dostali jsme téma Mé oblíbené místo, vlastně jsem nikdy nevěděla, co napsat.. Bylo to u řeky, kam chodím doma venčit psa nebo možná někde v klidu, v lese, bez okolních vlivů? Myslím, že to ve skutečnosti byla místní diskotéka. Protože v 17 nám všem patřil celý svět a asi mě nějaká řeka nebo zelený palouk úplně nezajímaly. Ale do slohové práce jsem si to napsat netroufla. 😀

Tady se mi dlouho nelíbílo. Manchester pro mě byla špinavá díra, kde je možná tak stadion, obchody a miliarda lidí. Jenže tak je to se vším. Postupně poznáváte, pochopíte, máte rádi.. Někdy je to i naopak. I když to je spíše ve vztahu s přítelem než ve vztahu k městu, je to vlastně hodně podobné jako ten vztah. Taky porovnáváte, zvykáte si, odsuzujete, atd atd…

V Prestwich, kde jsme bydleli předtím, než jsme se přestěhovali, byla docela pěkná příroda- toť vše. Tady, kde žijeme teď, je to centrum všeho, co člověk potřebuje, ale zároveň klid, zeleň a příroda. Popojede pár zastávek busem a naskytne se vám pohled na park v centru všeho toho každodenního dění a každodenní šeďě.
Miluju městské parky! A to je právě to moje oblíbené místo tady, v Anglii. Každý park je něčím specifický. Dokonce v některých najdete daňky a jeleny, kteří vám jedí z rukou…Veverky, které se vám z pěti centimetrů koukají do očí a vy můžete číst jejich příběh, kde hlavní roli hraje samotná hra: Jak ulovit oříšek. Jinde si lidé dělají pikniky, grilují a vesele švitoří o nesmrtelnosti brouka.

Já jsem nedávno objevila Philips park. Byla Velikonoční neděle, letos poprvé bez beránka a mazanců. A co hůř, bez kachny s knedlíkem! Sice foukalo a nebylo zrovna počasí, kam by vyhnal psa, ale i přesto jsem se rozhodla neproležet v rámci nemoci další den (zvláště ten sváteční!) a vydat se po stopách zeleně! Není to žádný zázrak, rybník, kachny, cestičky, kytičky… Doma mě tohle nikdy nebralo… Ale ten zvláštní klid, když koncentrujete svoje já pouze na současný okamžik a nic nemusíte…Tomu se řiká oblíbené místo!