Manchester.

Někdy si říkám, jestli to byla dobrá volba. Můj názor se začal rapidně měnit hlavně po návštěvě úžasného města Liverpool, kam jsem se hned po skončení výletu chtěla akčně stěhovat. 😀 V tomhle případě má ale pravdu Honza. Říká, že všude to bude stejné. Všude si člověk musí zařídit práci, dojíždět do ní, najít si kamarády, seznámit se s dopravou, atd…

Nakonec, už jsme tady zvyklí na svoje. Musím přiznat, že mi trvalo 3 měsíce, než jsem si tady zvykla na místní život a prostředí. Možná je to tím, že jsem emočně přecitlivělá a možná proto, že jsem se najednou ocitla v cizím velkoměstě.

Po příjezdu jsme museli vyřídit náležitosti jako je bankovní účet a NIN (national insurance number), což byly záležitosti, které se protáhly na několik týdnů. Bydlení jsme naštěstí měli zajištěné z domova. Nyní jsme čtyři Češi v malém, zařízeném bytečku.

Jelikož bydlíme ve čtvrti, která se nachází asi 20 minut autobusem do centra, nejbližší nákupák máme docela daleko. Proto, když jeden z nás zapomene na nákup, už večer nemáme šanci nikam dojít. O restauracích, kavárnách a barech nemluvě.

Párkrát jsme si vyrazili do centra na večeři a byli jsme se podívat na fotbale Manchester United. Ovšem, se vším jsou nehorázné obštrukce, co se týče času i dopravy. Musím ale uznat, že například zážitek z fotbalu za to určitě stál.

Honza tuhle sledoval nějaký dokument o tom, že za x let bude planeta tak přelidněná, že tu bude dvakrát tolik lidí. Já jsem tomu moc nevěřila, než jsem vyšla v sobotu do centra. Abych prošla hlavní Market street, musela jem 10x zastavit, 3x někomu šlápnout na paty, aby někdo vzápětí šlápl na nohy mně.

Dalším úskalím, a pro mě nepochopenou věcí, je místní doprava. Autobus jezdí do 23:26. Pak už ne. Vím to přesně, neboť je to poslední spoj, kterým se můžu dostat z práce. Několikrát se mi stalo, že autobus vůbec nepřijel. Také jsme zprvu nevěděli, že na autobus se musí mávnout, aby vůbec zastavil. Podruhé jsme radši mávali oba a dlouho dopředu. 😀

Samozřejmě nejvíce času nám zabere práce, kvůli které jsme tady! Já mám teď v pořadí druhou práci. Pracuji jako barmanka v hotelovém baru. Předtím jsem dělala v restauraci/kavárně v centru, a tato práce mi zabírala veškerý čas po čtyři měsíce života tady. Jelikož jsem pracovala 6 dní v týdnů, na nic jiného nebyl skoro čas. Zkoušela jsem v záři chodit běhat, ale když máte jeden den v týdnu (středu) volný, musíte ještě uvařit a uklidit, tak to dohromady moc nejde. Honza dělá od ponděli do pátku ve skladu pro malý e-shop. Proto má víkendy volné a využívá je k rybaření či poznávání okolních krás. O hledání, získání a výměnách našich prací zase příště. 🙂