Honzův bratranec Kryštof odjel před měsícem na anglickou collage (u nás v podstatě něco jako střední škola) na 1 semestr, aby se zdokonalil v angličtině a hlavně v ragby, které hraje doma, v Říčanech. O tomhle sportu jsem doteď věděla jen to, že se tam pár nařachanejch kluků pere o šišatej míč. Honza mi dal sice po cestě do Sheffieldu, kde se zápas odehrával, rychlokurz, ale to víte… Moc jsem toho popravdě nepobrala.. 😀

Než jsme hřiště našli, nabrali jsme menší zpozdění, ale začátek zápasu jsme stihli akorát. Chvílemi jsem si přišla jako na soběslavském fotbale, kam ale už teď chodí o něco více fanoušků. Spíš mě mile zarazila atmosféra, která díky návštěvě ostatních spolužáků a rodičů byla velmi přátelská.

První poločas jsem se snažila pochopit hru a hlavně povzbuzovat Kryštofa, kterému to vážné šlo. Mile mě překvapil celý tým. I když nejsem sportovní komentátor, mohu konstatovat, že na to, že jsou to šesnáctiletí kluci, je vidět, jak tu na sobě pěkně makají! Mimochodem, naučila jsem se, že brána se správně nazývá háčko a bodový systém má trochu odlišnou škálu.

Ve druhém poločase asertivita a průbojnost hráčů vzala za své a kluci skórovali v docela častých intervalech. Zápas skončil 55:5.

I když trochu foukalo a pršelo, zápas jsme si užili, naučili se něčemu novému a podpořili naše české krajany, kteří se tady, v Anglii, snaží realizovat v tom, co je baví, za hranicemi svého domova. A to si zaslouží obdiv!