Když přijdu večer z práce a mám před sebou tři dny volna, vymýšlím, s kým se sejdu, koho jsem dlouho neviděla a kdy bude zkouška s kapelou. Jaké nahrajeme nové písničky, co vymyslíme jako večerní menu včetně alkoholu, který jako každý víkend teče proudem. Kam půjdeme v neděli na oběd a kam půjdeme na procházku se psem. Jestli půjdeme na koncert Zakázanýho Ovoce nebo Náhodnýho Výběru. (Kluci, jestli čtete můj blog, nahrajte brzo nové CD! To staré nám hraje pořád dokola a už umím všechny texty nazpamět a Honza vás za chvíli může střídat ve zpěvu, když bude Martin nemocný! Jo, tohle platí i pro Peshatu!!) Plánujeme hory, protože je hrozně moc sněhu a taky počítáme peníze, jestli na to všechno budeme mít. V neděli večer zkontroluju přípravy do školy a přemýšlím, jestli bych se radši neměla živit jako spisovatelka, korektorka, redaktora, zpěvačka, barmanka, plánovačka akcí, moderátkorka nebo žít jako bohém!

Jo, tyhle úvahy patří do Čech. Je to minulost nebo myšlenky, které směřují do budoucnosti?

Když přijdu večer z práce a mám před sebou tři dny volna, vím, že půjdu cvičit a musím uklidit a uvařit. Ano, výčet možností je poměrně kratší. Právě jsem popsala rozdíl života doma a tady. Napadá mě, jestli žít znamená užívat si, nebo žít znamená žít současnou chvílí a neplánovat.

Tady přemýšlím, jestli změním práci, ale možností je podstatně méně! Věci, které bych chtěla dělat, jsou omezené kvůli jazyku. Je pravdou, že všude začínáte od nuly. To je stejné tady i doma! Liší se to nejen ve finanční odměně, ale i v tom, jakou má člověk povahu a co je vše schopný podstoupit.

Jsou dny, kdy to neřeším, prostě ráno vstanu a jdu pracovat, jako každý z nás. Jsou ale i dny, kdy si říkám, proč tady jsem, jak dlouho tady vůbec budu chtít být, jestli mi ty zkušenosti už nestačily. Na druhou stranu je tu spoustu nevyužitých možností, které bych chtěla využít, a možná nevím jak!

Lidem, kteří vycestují, trvá rozdílnou dobu, než se zajedou v nějakém řádu a režimu. Je to, jako když se perete sami se sebou. Jako když máte v páteční večer na výběr dvě akce a vy nevíte, kterou si vybrat! Tu, na kterou chodíte vždycky, víte, že je dobrá, potkáte se se všemi známými, zažijete skvělý večer a ráno budete mít kocovinu a v peněžence vítr. Nebo tu, na které jste ještě nikdy nebyli, chtěli byste tam jít, protože by to mohla být skvělá párty. Máte možnost, že tam potkáte spoustu nových lidí, kteří vám můžou dát něco nového, nový pohled na věc, na život. Ale bojíte se, a proto se radši držíte starých dobrých zajetých kolejí a vsázíte na jistotu! Myslíte si, že je lepší vystoupit z davu, a nebo zůstat průměrnou šedou eminencí? Sama nejsem přesvědčená, která možnost je lepší. Život je ale o výzvách a podnikání toho, co je neplánované a nové. Záleží jen na nás, co si vybereme. Vždycky máme více možností.

Když je člověku 27, je jasné, že přemýšlí, že by chtěl už něco mít, něco budovat a někam směřovat. Člověk by měl dělat to, v čem je dobrý a v čem ví, že by mohl něco dokázat. Tak se tak sama sebe ptám, jestli něco dokážu jako barmanka v manchesterovském hotelu, nebo jako někdo, kdo se vrátí domů a bude se věnovat tomu, čemu se chtěl věnovat vždycky. Nebo jen čekat na ten správný čas a snažit se nepromeškat všechny šance, co nám život nabízí.

Určitě máte také dny, kdy jen tak přemýšlíte a nic nevymyslíte.

Pro mě ten den byl dnes. Proto zítra vstanu, asi ve 12… a budu dál žít anglický deštivý život a přemýšlet o možnostech, které život dává a bere.

Je pravdou, že doma bych ani neměla čas přemýšlet a prostě žila tak, jak jsem byla vždy zvyklá. Proto je možná mojí dobrou příležitostí pobyt tady, abych na to vše přišla. Takže vzhůru do dalšího neznámého dne, který přijde i tak, když se rozhodnu i nerozhodnu, co vlastně chci. O tom to možná všechno je… 🙂